.png){kind=logo}
Ahojte, jmenuji se Erik Lachký, jsem spoluzakladatelem značky Mitochondriak® a dnes bych vám rád řekl o mých osobních zkušenostech, které mě přesvědčily o důležitosti světla a celkově prostředí jakému jsme vystaveni. Řeknu vám pár změn, které nastaly v mém životě když jsem se začal více řídit instinktem a vystoupil jsem z davu, stal jsem se mitochondriakem.
 (1).png)
Osnova článku:
- Začátky
- Uvědomění si důležitosti svého okolí
- Grounding a barefoot – jak jsem se k tomu dostal
- Další důležité změny, které zlepšily můj život
- Nezbytné změny, které jsem musel udělat po škole, když jsem začal pracovat
- Závěrečná slova
Jako většina mladých lidí ani já jsem si neuměl představit den bez počítače, televizoru či mobilu. Denně jsem trávil spoustu času ať už na sociálních sítích, díváním seriálů nebo zkrátka čímkoli co „zabavilo“ můj mozek.
Naštěstí jsem byl dost hravý, bavilo mě cvičení „fitness“, gymnastika, parkour a workout, čili jsem měl i dostatek pohybu. Ale všechno jsem dělal s dětským nadšením a bez rozmyslu, což postupem času vedlo ik několika zraněním (zlomené kosti, vykloubení, rozbitá hlava...).
Jako puberťák jsem se is takových zranění dokázal zotavit, avšak iv mladém věku takový způsob života zanechal určité stopy, problémy, které postupně zhoršovaly kvalitu mého života, aniž bych si to uvědomoval. Byly to například bolesti kloubů, ať už při sportu nebo i při běžném pohybu. Také bolesti hlavy, neschopnost večer usnout (do noci jsem hleděl na obrazovky) a pod.
Toto všechno jsou problémy, se kterými se potýká většina dnešní populace, ale málokdo si to uvědomuje. Člověk to bere jako přirozenou věc až do chvíle, dokud nezjistí, že i takové věci se dají vyřešit.
Uvědomění si důležitosti svého okolí:
Vliv prostředí na život jsem si podvědomě uvědomoval vždy, avšak nekladl jsem tomu příliš velkou váhu až do momentu, než jsem začal většinu volného času trávit místo interiéru venku.
Tato změna u mě nastala v době, kdy vypukla korona, všechno se zavřelo a lidé byli nuceni zůstat zavření doma. V této době jsem byl ještě student, končil jsem střední školu, a najednou ji ze dne na den zavřeli. Zůstali jsme doma, nejspíš to měl být týden, potom měsíc, a nakonec z toho byl téměř celý školní rok.
První dny doma uběhly rychle, ale jak se ze dnů staly týdny, tak jsem začal pociťovat, že mi něco chybí. Nikam jsem nechodil, protože všechno bylo zavřené, a do toho jsem bydlel na paneláku, takže nebyla ani možnost trávit čas na zahradě.
Po určité době, kdy začaly první jarní dny, jsem začal trávit více času alespoň na balkoně, ať už při dělání úkolů do školy, nebo jen tak jsem měl čas, a začal jsem se cítit o něco lépe. Tento první stimul mě přinutil k tomu sednout do auta a jet k řece, která je pár kilometrů od místa, kde bydlím. Samozřejmě když jsem dorazil, nikde nikdo nebyl, počasí bylo příjemné, na to, že byl březen, tak bylo dost teplo. Co mě napadlo jako první, protože jsem tam byl sám, bylo, že si zatrénuji pár salt či přemetů. V době před tím jsem pravidelně chodíval do gymnastické tělocvičny a dost mi to chybělo. Takto jsem strávil několik hodin, čas ubíhal rychle, na konci jsem se ještě šel ovlažit do řeky, a když už bylo slunce nízko, vybral jsem se zpátky domů.
Další den jsem se cítil mnohem lépe než jiné dny v poslední době, což mě přimělo znovu jít ven do přírody. Z tohoto prvního impulsu se stala rutina a začal jsem čas trávit takhle v přírodě vždy, když jsem měl příležitost. Chodil jsem vždy směrem k dané řece, neboť tam byl klid a málokdy jsem tam někoho potkal. Začal jsem tam chodit na kole, jindy pěšky, zkrátka jsem si začal užívat čas strávený venku, obzvlášť když bylo slunečno, nabíjelo mě to energií a změnilo to i mé myšlení. Někdy se z toho staly i několikahodinové procházky, klidně i vícekrát za den, zkrátka jsem se procházel vedle řeky nebo kdekoli mě napadlo.
Jak čas plynul, postupně jsem si začal číst o světle, mitochondriích, elektromagnetismu, a věci do sebe najednou začaly zapadat. První stimul, který jsem při své změně začal zažívat, bylo přirozené sluneční světlo. Postupně jsem se na něj adaptoval tím, že jsem se mu neustále vystavoval, což přerostlo do lepší nálady, lepšího přemýšlení, koncentrace a vnímání okolí. Co byl pro mě velký aha moment, bylo, když přišlo léto, a já jsem se poprvé v životě nespálil na slunci. Do té doby jsem se jako dítě vždy v létě alespoň jednou extrémně spálil, když jsem většinu času trávil v interiéru či zahalen, a pak jsem najednou šel na celý den někde na koupaliště. Došlo mi, že příroda ví, co dělá, a když ji následujeme a jsme s ní pravidelně v kontaktu, tak nám nikdy neublíží. To, že jsme se vyvinuli nazí pod sluncem, a ne oblečení v interiéru, asi mělo svůj důvod.
Grounding a barefoot – jak jsem se k tomu dostal:
Přestože jsem pochopil důležitost toho, jaký vliv má slunce na můj život, smýšlení a náladu, tak jsem měl stále občasné problémy s bolestmi kolen. Tušil jsem, že to nebude spojeno jen s mými předchozími zraněními.
O důležitosti groundingu jsem slyšel už dříve, zejména od mého bratra Jaroslava Lachkého, ale nikdy jsem ho nepraktikoval pravidelně a hlavně dlouhodobě. Tak jsem se rozhodl mé procházky do přírody vylepšit o grounding. Vždy, když jsem šel po trávě, tak jsem se zkrátka zul a vychutnával jsem si ten pocit.
Postupem času jsem si začal také všímat, jak vytáčím chodidlo do strany, což je běžný problém při nošení klasické obuvi, a došlo mi, že zejména to mi způsobuje bolesti. Chůzí naboso a soustředěním se na chodidla, směr špiček dopředu, jsem dokázal změnit svou chůzi a bolesti začaly ustupovat. Jak čas postupoval, víc a víc jsem využíval grounding a chůzi na boso, tak jsem si uvědomil, že potřebuji změnit i obuv, kterou nosím všude, kde není možné být bosý. Jelikož taková obuv mi nedovolovala přirozenou chůzi bez nutnosti soustředit se na to, co byl problém zejména při běhu. Když jsem celkově změnil obuv, hlavně klasické vysoké podrážky, a přešel jsem na barefoot, změnila se moje chůze přirozeně i bez nutnosti soustředit se na ni. Nejvíce jsem to pocítil při běhu. Chvilku sice trvalo, než jsem si zvykl na to, že využívám chodidla a svaly naplno, bez žádné opory hrubé podrážky, ale vyplatilo se. V začátcích jsem míval více svalovice, ale časem si nohy zvykly a ustoupily i bolesti, které byly u mě často spojeny zejména s během.
Samozřejmě i dnes se stane, že občas mám nějakou bolest, když nějaký pohyb správně neodhadnu, případne něco přeženu, jdu nad své limity, avšak při běžném pohybu, jakým je chůze, delší stání, či dokonce i běh, takové stavy zmizely.
Další důležité změny, které zlepšily můj život:
Mezi nejdůležitější věc, kterou jsem před pár lety změnil, určitě řadím vyhýbání se modrému světlu po západu slunce.
Tento bod byl pro mě nejvíce patrný, zejména na kvalitě spánku. Mé běžné večery jako puberťáka vypadaly tak, že buď běžel televizor, nebo nějaký seriál na notebooku a při tom jsem usínal. Divil jsem se, proč nejsem schopen usnout, proč mi to trvá někdy i hodiny, proč se v noci budím, musím jít na wc a ráno se pak nemůžu probrat. Nebyl jsem obeznámen s pojmem jako cirkadiánní rytmus, v době, kdy jsem vyrůstal, nikdo nic takového neřešil. Naštěstí můj bratr se začal zajímat o téma světla, cirkadiánního rytmu, mitochondrií... A později k tomu přivedl i mě.
Moje první kroky byly takové, že alespoň když jsem šel spát, neměl jsem již zapnutou žádnou obrazovku, přestal jsem nadměrně svítit, pokud to nebylo potřeba, a v noci jsem se snažil mít úplnou tmu a zároveň nemít v okolí žádnou elektroniku.
Další krok, nejpodstatnější v tomto bodě, bylo to, že jsem večer začal nosit brýle blokující modré světlo. Už jen tato jedna malá změna se velmi rychle projevila. Stačilo mi pár dní, a najednou už jsem neměl problém večer usnout, neměl jsem problémy s tím, že bych se v noci budil ani jsem neměl potřebu v noci chodit močit. Zkrátka večer jsem lehl, ráno jsem se vzbudil a byl jsem schopen plnohodnotně fungovat.
Druhá velmi důležitá věc, kterou jsem změnil, bylo mé ráno. Začal jsem si dávat pozor na to, co udělám jako první, respektive jakému světlu (prostředí( se vystavím. Vždy jsem se snažil jako první vyběhnout na chvilku na balkon, alespoň na minutu či dvě, rozhodně ne jako první vzít do ruky mobil a hned se ozářit displejem.
Náročnější to samozřejmě bylo v zimě, kdy jsem potřeboval spíše vstát a slunce vycházelo později. Právě kvůli tomuto období jsem si zakoupil svou první červenou žárovku, kterou jsem si připevnil do lampičky na psacím stole. Vždy když jsem vstával ještě za tmy, tak jsem se snažil svítit nejprve takovým způsobem, aby mé tělo mělo možnost postupně se probrat, a ne šokově, jako když si ráno zaženete bílou LEDku a skoro dostanete infarkt, a to vás probere.
Toto byly mé začátky, které mě naučily o síle naší přírody a o důležitosti přirozeného vystavování se jí.
Nezbytné změny, které jsem musel udělat po škole, když jsem začal pracovat:
Postupně, jak čas ubíhal, začal jsem pracovat. Změnily se jak povinnosti, tak časové možnosti, tak jsem více a více pociťoval potřebu využívat přírodu, protože s prací se změnilo i mé prostředí. V práci jsem byl zavřený uvnitř v hale, bez slunečního světla, obklopen technologiemi, pracoval jsem na směny, takže i moje snaha o kvalitnější spánek byla ztížena prací v noci, což mě přimělo studovat věci více do hloubky a pokusit se co nejvíce snížit nežádoucí efekt z nepřirozeného prostředí.
Pokud jsem nepracoval v noci, tak jsem se snažil co nejvíce zoptimalizovat své večery a spánek. To znamenalo úplnou změnu osvětlení domácnosti. Klasické LED jsem vyměnil za červené LED bez flickeru, Vždy jsem večer nosil brýle, i když jsem šel ven s přáteli, obrazovky jsem omezil na nezbytný čas a vždy jsem používal filtry, které blokují modré světlo a snižují teplotu vysílaného světla.
V ložnici jsem během spánku neměl žádnou elektroniku, maximálně budík na mobilu, i to vždy ve větší vzdálenosti a v letovém režimu. Díky těmto pár věcem jsem dokázal kvalitně spát i přesto, že jsem měl rozházený režim z noční práce.
Když jsem pracoval ráno, tak jsem většinu roku neměl možnost jít ráno jako první na slunce, protože bývala ještě tma. Proto jsem začal využívat jednak čistě červené osvětlení jako první během dne, a jednak i infračervený panel, který mi alespoň z malé části nasimuloval východ slunce, a tím mé tělo připravil na nový den a zvládal jsem fungovat i bez zbytečného a nadměrného stresu.
Přes den jsem se vždy, když byla možnost, snažil jít alespoň na chvilku na slunce a ideálně se i uzemnit. Co se týče uzemnění, tak to se stávalo obzvlášť obtížné, protože ne vždy jsem měl čas odejít někam, kde se mohu bezpečně zout. Proto jsem začal hledat alternativy, jak bych se mohl jednoduše uzemnit. Věděl jsem, že je možné udělat vodivé boty, protože jsem si sám takové vyráběl ještě na střední škole pomocí měděného drátu a měděné textilie, ale tato varianta nebyla moc příjemná na běžné nošení.
Postupem času jsem se přes měděné dráty, později nýty, dostal až k materiálu, který se jmenuje grafen a lze jej přidat do běžné podrážky. Toto zjištění mě velmi fascinovalo a dlouho jsem se snažil najít způsob, jak si nechat vyrobit takovou podrážku, až se i to po dlouhém snažení podařilo. První uzemněné boty jsem ihned zařadil do svého každodenního života a nemohl jsem udělat lépe. Díky nim dokážu být uzemněni všude kde je trochu trávy i bez toho, abych se musel reálně zout. Samozřejmě vždy, když to okolnosti dovolí, tak se vyzuji úplně na boso, to nenahradí nikdy nic.
Věřím, že jsem vám alespoň zčásti objasnil, co mě vedlo ke způsobu života, jaký dnes vedu, a co mě přesvědčilo o důležitosti přírody. Okolnosti, které mě doprovázely, mě naučily hodně, ale hlavně to, že dnes lidé žijí zcela odtrženi od přírody, ve které se vyvinuli a považují to za normální. Když slyší o chůzi na boso či důležitosti slunce, tak to mají ihned spojeno s nějakým esoterickým šílenstvím či woo doo. Nemám to nikomu za špatné a rozumím tomu, že opakovaná lež se stane pravdou. Proto když nám všude kolem tvrdí, že slunce je špatné, obrazovky nám neškodí, umělá elektromagnetická pole na nás nemají žádný vliv a podobně, tak se to po nějaké době z toho stane uznávaná pravda.
S mým bratrem smýšlíme dost podobně, a právě proto jsme se rozhodli založit značku Mitochondriak, abychom vám mohli přinést jednoduché pomůcky, které dokáží zlepšit kvalitu vašeho života, ale hlavně abychom vám pomohli pochopit, co je opravdu to nejpodstatnější. A tím je příroda, její přirozenost a efektivní mechanismy, kterými ovládá vše, co se v našich životech děje.
.jpg)
.jpg)
.jpg)